Guláš ve tvaru lidí

Chladné dno.

Přesto tak vysoko.

V realitě. 

Mezi tupými lidmi.

Nevidí.

Neslyší.

Nevnímají. 

Smějí se. 

Závidím jim.

Nepomůže nic

Prší listí.
Kaluže louže.
Tupý hlasy.
Závidím vám.
Ty slova.
Trhání zbytky rozumu.
Já už nechci.

Jeden milion zářivých hvězd v neonově modré

Salto do asfaltu.
Zvuk ticha.
Chodba voní benzínem.

Mezi tmou a světlem hlasy konečně zmlkly.

Svědomí špinavé, ale bezdůvodně. 

Stoprocentní provokace.

Štípu se a přesto zajisté ještě stále spím.
V dešti cupitám po železničních kolejích.
A přece mi teče krev po dlaních, i když si to odmítám přiznat.

Mraky táhnou na východ

Mraky sklouzly z nebe na zem a ulice se ponořily do vroucího oparu.
Vzduch je cítit benzínem a čerstvě posečenou trávou.
Monstrum se rozloučilo, řeklo něco jako že to bude dobrý.
Ten hlas se zatřepotá jako ozvěna a rezonuje mi v mysli.
Ah, ta nesnesitelná sluneční záře.
Je čas odejít a zapomenout barvu očí.

Její rudé vlasy se dotkly jeho řas a on se nadechl a neřekl vůbec nic

Pojďme odsud.
Tam kde za oknem je měsíc.
Bušení srdce.
Tak správně sladký.
Slunce z dlaždic pálí konečky prstů, které jsou prolezlé strachem.
Vezmeš mě na záda?

Konec lživých příkras.

Nenávist stékající z rudých potůčků.
Naživu.
Udivenost ze světa.
Brouci lezoucí pod kůží. Svědí.
Ten zvláštní pocit.
Plná hlava barev, které neexistují.
Uvězněna pod těžkým zvonem ze skla.

Možná to byla slza, možná jenom kapka deště.

Přes skleněnou almaru svítí měsíc.
Už je toho dost.
Stírám kapky.
Z dlaždic.
Zničené poslední střípky iluzí.
Řekni jaký je to pocit.
Jaký je to pocit, ničit své nejbližší.

Hromy a blesky, dneska na obloze koncert

Monstrum odchází do své poslední války.
Řasy, rty a oční víčka.
Možná jenom kapka vody.
Pod kůží.
Na kůži.
Květinatě.
Potichu.
V koutě.
S úsměvem.

Asi si to nevěděl, tak teda dobré ráno

Špatně se dýchá.
Přes zatažené žaluzie.
Nepřilétlo ufo?
Ne, jen bubáci.
Můžem plout.
Sláva, ne?

50 kilo omítky

Zmatený slova.
Barva po vínu.
Směrem na oblohu.
Užírá.
Dennodenně.
Zasmušile.
Ale hezky.

Líbí se mi to poznání

Tady máš.
Maličkosti.
Květiny.
Pravý.
Já to vím.
Ale nesmíš mi věřit.

Princezno zastav, prosím tě brzdi

Nové včerejšky.
Konverzace s tichem.
Jako loutky na neviditelných provázcích.
Z panenkových tváři nekontrolovatelné žvásty.
Šňupálek.
Čekej kurva těžký abstinenční příznaky.

Mayday mayday

Jako stín.
Červenofialová.
102 dní.
Za mnou stojím já.
Nebudu se ptát.
Co teď s tím.
Smůla na konečcích prstů.
Jako že dva a tři bude vždy pět.

S oblohou a nebesy

Andělé za dveřmi.
Monstrum bylo zmatené, šeptalo, neustále mě o něco žádalo.
Všechny pocity ukryté v plicích.
Tmavé jako obsidián.
Nádech.
Ticho láme samotu.
Kapky ikoustu na konečcích prstů.

Tremor

Pudr v čaji.
Třepot.
Ráno před rozedněním.
Krev na stěnách jako kresba prstem.
Zavřeni v paludáriu.
Hořké pohledy.
Všude kolem.
Cokoliv.

I'm not an orange. I'm not an apple. Probly not.

Opilé pastelky padající ze schodů.
Vyhroceno.
Fetuju inhaltany letního deště.
Přiopile.
Láhev plná otázek, neptej se na žádnou z nich.
Od toho dne by se našel možná týden.

Prostě boží

Já a jenom já.

Jednou ty. 

Zorničky jako kameny na dně studny. 

Plno příběhů. 

Nevpuštěna do snů.

Chci jen znovu mluvit o ničem.

Do you ever look up there and wonder if theres someone staring back?

Bezva oči.
V milostném kómatu.
Monstrum se postavilo na zadní, vytasilo drápy a rozzlobeně zavrčelo.
Jednoho dne se probudím a noční můra nezmizí.
Včera v noci Monstrum strhlo zeď, za níž bylo ukryté, a převzalo kontrolu dřív, než jsem si uvědomila, co vlastně dělám.
Ohromně zaujatě.

Svět stínů a mihotavého světla.
Malé kapky bušící do oken, chtějí je rozbít, utopit tě.
Kocovina z pocitů.

Tenkrát nic, však dneska při tom začaly zářit hvězdy

Fantazie a intelekt.
Sova začala houkat.
Chystáš se udělat chybu.
Sirény v zádech.
Do hajzlu s nimi.
Krev na tričku, na nose a ve vlasech.
Oplatky se nepečou.

Jestli si tohle někdy přečteš, tak nepochopíš, proč jsem to napsala. Mám tě strašně ráda, jenom jsem psychicky nevyrovnaná a ty mi svým chováním taky dvakrát nepomáháš... A nemusíš mít strach, nechci tě zabít doopravdy.

Vraťme se tam, kde jsme přestali snít

Na rozcestí kolejí.
Bledý kouř.
Já jsem ta tma.
Svět figurín. Jedna opravdová.
Brouci vrtající se pod kůži.
Zabrzdi to denní světlo.
Plout v děravém člunu.
Pohled je nepřítomný.
Ta věc není skutečná.
Monstrum se rudýma očima rozhlíží po místnosti, dnes má ještě něco na práci.

O jednorožčí šepot a jednu vílí řasu později

Jako krev ve spleti žil a cév.
Vyletět na vrch.
Dlouhá vzácná vlečná síť.
Hvězda opilá světlem.
Je to marný.
Otevřená nenávist.

Pár slov, které jsem našla na dně piva

Často mám strach.

Křičím na to monstrum a házím po něm věci.

Slova jako šípy naplněné jedem.

Monstrum si protáhlo nohy, sevřelo spáry, olízlo si rty.

Víno je kyselé.

Zítra se vydáme na lov.

Slyšíš, jak se ve vlaku třepou okna

Zhasnou světla a všechno začne padat dolů.
Uvězněná v labyrintu.
Zakopáváme o bludný kořen.
Všechny špatné sny odnesl déšť.
Další ráno, kdy je venku červánkovatě.
Je jedno, že teď červánky nejsou.

Vrať se zpátky na zem, nejsi žádná hvězda

Pistole a zapálená mrtvá těla.
Štěstí za dvěstěpade.
Na tenkém ledě slon.
Nadává a machruje.
Rádoby vtipný hlášky.
Dá se být takhle šťastný?

Už mě znáš, víš jak si počínám

Vyjadřování dědečka z kouzelné školky.
Mladý přízvuk.
Není to tak zlý.
Jen odsud už není únikové cesty.
Ve velikých domech se dějou veliké věci.
Ve snech se mi zdá, že mi to vyčítáš.
Kaluže, louže a já se pořád neprobrala.

Přeju pěkný sny, který nemáme

Za vším uděláme tlustou čáru. Kreditkou.

V pekle nám držej fleka.

Je to kec.

Zuřivost v hlavě. 

Ztuhlost v těle.

Zastřelené skelné oči.

Tenhle nádech tě zabije. Tak počkej chvilku. 

Monstrum za zdí se pohnulo, bdělé a hladové.

Morální kocovina.

Natočíme vzduch.

Čas plyne pozpátku.
Promlouváme s ginem.
Lásku odlíčím společně s řasenkou.
Vzbudíš se za 10 let s výčitkami všude po těle.

I miss your face like hell.

Z pohádky do pohádky

Mimo.

Ale stále ve tvém světě.

Postavíme pár vztahů a každý pak zničíme.

Protože myšlenky jsou horší než realita.

Jako měsíční světlo které je chladné a ostré jako čepel. 

Pojď zjistit, co tě čeká.

Všechny ty zdi ložnice

Sůl ve vlasech.
Centy na pohovce.
Ledové kry v žilách.
Sněhové vločky na řasách.
Milion druhů zábavy v našem světě.
Prolom ty barikády mezi námi, chci vědět, jaký zvuk to udělá.

Chladné prázdné matrace a padající hvězdy

Všichni tě sledují.

Už nepotřebuješ slunce.
Aby jsi zazářil.
Malá Mona Lisa lhala.
Červenou za drink, který je promíchán sebevraždou.
Příští večer v Palm Springs až budu tančit na stole.

Krev, zvuky a křik umírajícího člověka

Dekadentní realismus.
Viděla jsem, jak se třese.
Nejmoudřejší v pyžamu.
Okusovala si konečky prstů.
Těžko říct, jestli měla rty krvavé.
Ráda utíkala k tomu, co ji doma nečeká.
Zhasněte lampióny. "Lásko voníš deštěm."