Zvuk ticha.
Chodba voní benzínem.
Mezi tmou a světlem hlasy konečně zmlkly.
Svědomí špinavé, ale bezdůvodně.
Stoprocentní provokace.
Štípu se a přesto zajisté ještě stále spím.
V dešti cupitám po železničních kolejích.
A přece mi teče krev po dlaních, i když si to odmítám přiznat.
V dešti cupitám po železničních kolejích.
A přece mi teče krev po dlaních, i když si to odmítám přiznat.
A když vidím světla zhasínat.
OdpovědětVymazatHlasy utichly.
Je tma a do tmy blikají miliony světel.
Hlavou se honí myšlenka na ráno.
Ta prázdná chodba bez oken.
Jen jedna hvězda je a pravá.
Když vidím světla zhasínat