Jeden milion zářivých hvězd v neonově modré

Salto do asfaltu.
Zvuk ticha.
Chodba voní benzínem.

Mezi tmou a světlem hlasy konečně zmlkly.

Svědomí špinavé, ale bezdůvodně. 

Stoprocentní provokace.

Štípu se a přesto zajisté ještě stále spím.
V dešti cupitám po železničních kolejích.
A přece mi teče krev po dlaních, i když si to odmítám přiznat.