Vydechnout a už se nikdy nenadechnout.
Roztrhat ten zbytek iluzí, co mi zbyly.
Rozeběhnout se proti zdi, ale už necítít bolest.
Ztratit se ve vlastním oblečení.
Nechat vystydnout čaj.
Psát dlouhou zprávu, ale už neodeslat.
Prostě zmizet.
Navždy.
Také mívám podobné stavy, kdy mam všeho po krk a nejraději bych nebyla. Jen vždy musíme doufat, že to přejde a snad bude brzy lépe.
OdpovědětVymazat