neděle 10. února 2013

Krev, zvuky a křik umírajícího člověka

Dekadentní realismus.
Viděla jsem, jak se třese.
Nejmoudřejší v pyžamu.
Okusovala si konečky prstů.
Těžko říct, jestli měla rty krvavé.
Ráda utíkala k tomu, co ji doma nečeká.
Zhasněte lampióny. "Lásko voníš deštěm."


Vystavil v

1 komentář:

  1. Anonymní14. února 2013 v 20:21

    tento text se mi líbí ze všech nejvíc ;) ^^ hodně se ti to povedlo :)

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)